Svět je někdy trudné místo k životu. Zvláště, když člověk s údivem čte a sleduje výplody některých jedinců. Jsem pro to, aby společnost jako takový byla rozmanitá – byla by to totiž nuda, pokud by vše bylo jen černé a bílé, resp. kdyby vše bylo jaksi předvídatelné. Řád onoho ideálního světa (mimo jiných) dlouhodobě narušují výše zmínění „aktivisté“.
Což o to, všichni si občas potřebujeme odfrknout, orazit a každý máme svůj způsob – někdo jde na fotbal, někdo ho dokonce i aktivně hraje, jiný zase jde s kamarády na pivo. Další jde do přírody, nebo si zaleze do křesla a čte zajímavou knihu. Již delší dobu podezírám onu Svatou Trojici českého pseudonacionalismu z toho, že prostě měli buď smůlu na kamarády v dětství či že je maminky dostatečně nekáraly.
Jak si jinak lze vysvětlit, že z jejich úst padají takové perly, které jsou v lepším případě zralé na psychiatrické vyšetření, v horším případě na zbavení svéprávnosti? Nebo nejsou podložené a dohledatelné.
Ona Svatá Trojice českého pseudonacionalistického nebe je seřazena dle míry nebezpečnosti, chcete-li směšnosti. Okamurovo strašení islámem, Evropskou unií a eurem jako platidlem ďáblovým snad ještě zabírá na onu část voličů typu Daliborka. Vondruškovy lapálie se znalostí historie a faktů obecně jsou již podstatně nebezpečnější – pokud se prostě někdo prezentuje jako historik (na prvním místě, poté jako spisovatel a publicista), je většina lidí náchylná věřit předkládaným sdělením. Naposledy jsme se mohli dozvědět, že ideální věk prostě už byl (Řím, středověk) a že díky multikulti, občanskému aktivismu a genderové rovnoprávnosti se řítíme do pekel. Třetím světcem či spíše modlou je současný prezident. Jeho poslední vystoupení na půdě Rady Evropy a následný pochod útrobami paláce s nezbytnými poznámkami na užitečnost novinářů (a kameramanů) byly ukázkou, kam až může zajít dobře živená ješitnost, zloba a neznalost, kombinované s křupanstvím.
Okamuru čeká něco podobného jako Sládka v devadesátých letech. Má to však o něco u českých nacionalistů těžší než Sládek – jak to kulantně řekl můj švagr, žijící v USA i další ultranacionalista Mach ze Svobodných – to nikomu nevadí, že v čele vlasteneckého hnutí stojí poloviční Japonec?
U Vondrušky je to těžší – byť již někteří historikové a publicisté uvádějí jeho bludy na pravou míru, má stále dost prostoru na šíření svých fantaskních názorů. Pravděpodobně na základě úspěšnosti svých červenoknihovních románů. Bylo by však dobré, aby se vysvětlilo, že dobrý autor se automaticky nerovná dobrý historik. A platí to i obráceně.
Zeman je oříšek. Dá se však brzy rozlousknout. Přežijeme zimu a budeme doufat, že jaro bude veselejší, stejně tak i následujících pět let.
Jednu zásluhu však výše zmínění pánové mají (a zpočátku jsem je podezíral, že to dělají právě kvůli tomu) – aktivizují i tu část společnosti, která by za normálních okolností byl lhostejná a neměla potřebu se nějak vymezovat.
Takže – pánové díky!!!